Napoleon I. Bonaparte
4. 11. 2007
Napoleon I. Bonaparte
Napoleon Bonaparte se narodil 15. srpna 1769 na Korsice v městečku Ajaccio v rodině Carla Bonaparta a Letizie Ramolinové. Už v brzkém mládí získával vojenské vzdělání, a to na vojenských školách v Brienne-le-Chateau a později v pařížské Brienne-le-Chateau.
Roku 1785 zahájil svou kariéru ve francouzské armádě jako nadporučík dělostřelectva. Roku 1793 se stal brigádním generálem. Nakonec byl jmenován do čela francouzské armády bojující s Rakušany v Itálii. Tato válka byla pro Napoleona úspěšná a on sám si v ní vydobyl respekt a prestiž. V letech 1798 a 1799 vedl tažení do Egypta.
9. listopadu 1799 zorganizoval Napoleon spolu se svými přáteli státní přeprat, tehdy uchopil moc v pozici prvního konzula. Napoleon se také zasloužil o vydání nové ústavy, vytvořil Franouzskou národní banku a prosadil se o vznik moderního školství.
Roku 1802 byl jmenován doživotním konzulem a o dva roky později (1804) se prohlásil za císaře. Korunován byl v pařížském chrámu Notre Dame za přítomnosti papeže, korunu na hlavu si však nasadil sám. Na jeho korunovaci musel zareagovat jeho rival - římsko-německý císař a rakouský velkovévoda František I. (II.). František také přijal titul dědičného rakouského císaře. Na úkor toho však roku 1806 zanikla svatá říše římská, které František vládl.
Roku 1805 svedl Napoleon bitvu s Rakušany a Rusy v bitvě u Salvkova. Téhož roku však prohrála Francie v bitvě u Trafalgaru, kde velel na straně Anglie Horatio Nelson. Tím se uazvřela Napoleonovi cesta do Velké Británie. Později uzavřela Franice mír s Pruskem (po bitvě u Jeny) a spojenectví s Ruskem.
Roku 1809 získává Napoleon jako diplomatický akt za ženu dceru svého rivala Františka I. - Marii Luisu, nejdříve se ale musel rozvést se svou dosavadní manželkou Josefínou.
Spojenctví s ruským carem bylo porušeno. Proto vtrhl Napoleon do Ruska. Dostal se až do Moskvy, kterou však Rusové zapálili. Napoleon neměl dostatek potravin na zpáteční cestu pro svou armádu. Do Francie se vrátil pouze zlomek jeho vojska.
Toho využili okolní státy, které mezitím vytvořili protifrancouzskou koalici. Armáda protifrancouzské koalice napadla roku 1814 Francii a obsadila Paříž. Napoleon byl nucen abdikovat a byl vyhoštěn z Francie na ostrov Elba. Roku 1815 se mu podařilo uprchnout a vydal se do Pažíže, kde získal znovu svůj trůn. Téhož roku byl poražen v bitvě u Waterloo. Napoleon abdikoval znovu a tentokrát byl vyhoštěn na ostrov Svatá Helena v Atlantiku.
Tam zemřel roku 1821. Jeho tělo bylo později převezeno do Paříže a dnes je pochováno v pařížské Invalidovně.
Roku 1785 zahájil svou kariéru ve francouzské armádě jako nadporučík dělostřelectva. Roku 1793 se stal brigádním generálem. Nakonec byl jmenován do čela francouzské armády bojující s Rakušany v Itálii. Tato válka byla pro Napoleona úspěšná a on sám si v ní vydobyl respekt a prestiž. V letech 1798 a 1799 vedl tažení do Egypta.
9. listopadu 1799 zorganizoval Napoleon spolu se svými přáteli státní přeprat, tehdy uchopil moc v pozici prvního konzula. Napoleon se také zasloužil o vydání nové ústavy, vytvořil Franouzskou národní banku a prosadil se o vznik moderního školství.
Roku 1802 byl jmenován doživotním konzulem a o dva roky později (1804) se prohlásil za císaře. Korunován byl v pařížském chrámu Notre Dame za přítomnosti papeže, korunu na hlavu si však nasadil sám. Na jeho korunovaci musel zareagovat jeho rival - římsko-německý císař a rakouský velkovévoda František I. (II.). František také přijal titul dědičného rakouského císaře. Na úkor toho však roku 1806 zanikla svatá říše římská, které František vládl.
Roku 1805 svedl Napoleon bitvu s Rakušany a Rusy v bitvě u Salvkova. Téhož roku však prohrála Francie v bitvě u Trafalgaru, kde velel na straně Anglie Horatio Nelson. Tím se uazvřela Napoleonovi cesta do Velké Británie. Později uzavřela Franice mír s Pruskem (po bitvě u Jeny) a spojenectví s Ruskem.
Roku 1809 získává Napoleon jako diplomatický akt za ženu dceru svého rivala Františka I. - Marii Luisu, nejdříve se ale musel rozvést se svou dosavadní manželkou Josefínou.
Spojenctví s ruským carem bylo porušeno. Proto vtrhl Napoleon do Ruska. Dostal se až do Moskvy, kterou však Rusové zapálili. Napoleon neměl dostatek potravin na zpáteční cestu pro svou armádu. Do Francie se vrátil pouze zlomek jeho vojska.
Toho využili okolní státy, které mezitím vytvořili protifrancouzskou koalici. Armáda protifrancouzské koalice napadla roku 1814 Francii a obsadila Paříž. Napoleon byl nucen abdikovat a byl vyhoštěn z Francie na ostrov Elba. Roku 1815 se mu podařilo uprchnout a vydal se do Pažíže, kde získal znovu svůj trůn. Téhož roku byl poražen v bitvě u Waterloo. Napoleon abdikoval znovu a tentokrát byl vyhoštěn na ostrov Svatá Helena v Atlantiku.
Tam zemřel roku 1821. Jeho tělo bylo později převezeno do Paříže a dnes je pochováno v pařížské Invalidovně.